Květa Legezová

Vítejte na stránkách Květy Legezové.

Stránky obsahují texty, které jsou pro Květu zajímavé, poučné a nebo jinak zábavné.

Obrazy a fotografie přírody jsou autorky. Více je k nahlédnutí na:

PLANETA SATURN:

Na večerní obloze září planeta Saturn, nízko nad ranním obzorem Jupiter. Měsíc spěje k poslední čtvrti. Na Slunci je možné pozorovat skvrny a výbuchy plynů.

Saturn vychází po setmění nad východním až jihovýchodním obzorem v souhvězdí Panny nedaleko hvězdy Spica. Mezi blikajícími hvězdami září klidným jasným světlem. Měsíc je v úterý v poslední čtvrti. V novu bude ve středu 1. června. Pozorovatelé noční oblohy si ještě mohou užívat úplný soumrak, který nastává po půlnoci. Od konce května Slunce nebude zapadat alespoň 18 stupňů pod obzor, takže astronomický soumrak nenastane. O to více se bude na obloze objevovat družic, které se jeví jako malá světélka tiše plující mezi hvězdami. Nastává také doba viditelnosti nočních svítících oblaků.

Galaxie, ve kterých vznikají hvězdy.

NASA v polovině ledna zveřejnila unikátní snímek gravitací svázaných galaxií, které kolem sebe obíhají. Astronomové přitom nevylučují, že se postupem času tyto útvary plné hvězd srazí.

Snímek pořízený teleskopem WISE ukazuje dvě galaxie Messier 81 a 82, které se gravitačními háčky zachytily před několika stovkami milionů let . Z kosmického hlediska to bylo teprve nedávno, kdy se galaxie k sobě výrazně přiblížily. Vzájemné gravitační síly v jedné z nich následně zahájily zrod nových hvězd.

Messier 81 je klasická spirální galaxie s dobře odlišenými rameny. Její nezvyklá modrá barva svědčí o tom, že v ní probíhá překotný vývoj nových hvězd. Nové hvězdy se rodí i v M81 (na snímku zcela nahoře). Podle astronomů byl tento hvězdný uragán odstartován nedávnou blízkostí sousední galaxie M82. Její gravitační síla totiž stlačila zdejší mezihvězdný plyn, který se stal základem nových právě se rodících hvězd. Vědci soudí, že v jádru galaxie bují ohromná radiace, která z centra útvaru vypuzuje nejrůznější materiál. Částice tohoto "supervětru" jsou mimo jiné i složeny z polycyklických aromatických uhlovodíků. Na snímku jsou vidět jako oranžově-žluté oblasti vycházející z centra galaxie. Takové sloučeniny najdeme také zde na Zemi. Jsou součástí každého cigaretového kouře.

Naši galaxii obíhají stovky jiných.

Blízké okolí Mléčné dráhy není tak prázdné, jak si dosud vědci mysleli. Naopak je plné stovek, možná až tisíců dalších galaxií, které mohou hostit život. Kolem velkých galaxií o velikosti Mléčné dráhy, obíhá podle astronomů množství "tmavých" trpasličích gaalxií, které nejsou vidět běžnými optickými přístroji.

Počátkem roku vědci uvedli, že jedna z takových blízkých tmavých trpasličích galaxií se nachází na druhé straně Mléčné dráhy. V jejím pozorování brání kosmický prach, který se nachází mezi Zemí a tímto objektem. Od galaktického centra by měla být vzdálena 300 000 světelných let. Poloměr Mléčné dráhy je přitom 50 000 světelných let.

Dnes si odborníci myslí, že jen sama Mléčná dráha je obklopena mnoha desítkami, ba stovkami malých galaxií. Některé z nich ji obíhají podobně jako Zemi Měsíc, jiné přes ni, nebo kolem ní jen prolétávají, protože nejsou plně zachyceny její gravitační silou.

Pokud by se existenci mnoha neviditelných galaxií kolem Mléčné dráhy podařilo prokázat, znamenalo by to, že vesmír není ve skutečnosti tak prázdný, jak se lidstvu dosud zdálo. Galaxií bychom v něm napočítali řádově mnohem více, s tím by souvisel i masivní nárůst počtu hvězd a cizích planet, včetně těch, které by mohly hostit inteligentní život.

Vnitřek Země mrzne.

Jádro Země se kvůli tomu neustále zvětšuje.

Zemské jádro neustále přechází velkými změnami. Tvoří jej železná koule velikosti Měsíce, která podle fyziků částečně mrzne, ale také taje.

Zjištění publikované v časopise Nature může vysvětlit, jak vzniklio zemské železné jádro a jak tato obří koule vytváří planetární magnetické pole.

Železnou "kouli" obklopuje tekutá slitina železa a niklu pravděpodobně s příměsemi vzácných kovů.

V průběhu miliard let, kdy se jádro Země ochlazuje, je z něj se uvolňující teplo předáváno vnějším vrstvám. Tím se jádro ochlazuje a začíná mrznout. Pochopitelně v něm nepanují teploty kolem 0° Celsia. Bod tuhnutí žhavého tekutého železa je roven 1 535° Celsia.

Protože železo a ostatní kovy začínají při takto nízkých teplotách vytvářet krystaly, které jsou objemnější než původní tekutá látka, narůstá vnitřní průměr jádra. Každý rok se proto zvětšuje o jeden milimetr.

Vlivem tektonických procesů dochází k neustálému posouvání zesmkých desek. Planeta tak bude za 50 milionů let vypadat zcela jinak než dnes.

Model Země s částečně mrznoucím jádrem ukazuje, že se pod seizmicky aktivní oblastí známou jako "Kruh ohně" v Pacifiku, kde se tektonické desky podsouvají jedna pod druhou, dostává na povrch značné množství tepla z jádra. Jádro se tak zároveň výrazně ochlazuje.

Naopak, ve dvou velkých oblastech na území Afriky a Tichomoří, kde je nejspodnější zemský plášť teplejší než zbytek planety, uniká ven z jádra méně energie. Vnější části jádra se díky tomu mohou více zahřívat a tyto regiony zpětně tají.